Alfred Nobel

Alfred Nobel

Alfred Nobel
Žil 1833 – 1896.

Alfred Nobel se proslavil udělováním výročních cen za vědu, literaturu a mír, které nesou jeho jméno.

Ačkoli se narodil v chudobě, členové jeho rodiny byli kreativní a podnikaví; tvrdě pracovali a stali se úspěšnými. Alfred byl vědcem rodiny, vynalezl a vyráběl dynamit, trhavinu, gelignit a balistit. Na výnosech z podnikání s výbušninami fantasticky zbohatl.

V závěti odkázal více než devadesát procent svého jmění na financování Nobelových cen.

Inzerce

Počátky

Alfred Bernhard Nobel se narodil 21. října 1833 v hlavním městě Švédska Stockholmu.

Jeho otcem byl Immanuel Nobel, samostatný inženýr, vynálezce a podnikatel, který se formálně vzdělával pouze do svých 14 let. Jeho matkou byla Andriette Ahlsellová, dcera účetního.

Ačkoli zpočátku podnikání Immanuela Nobela prosperovalo, v době, kdy se Alfred narodil, jeho otec zkrachoval. Řada obchodních neštěstí, po nichž rodinný dům vyhořel do základů, zanechala rodinu bez prostředků.

Alfred byl jejich čtvrtým narozeným dítětem a sotva přežil několik prvních dnů. Po většinu života trpěl špatným zdravotním stavem. Alfrédova matka si se svým nemocným synem vytvořila silné pouto díky dlouholeté neustálé péči, kterou mu věnovala během jeho častých nemocí.

Když byly Alfrédovi čtyři roky, jeho otec odešel ze Švédska do Finska, kde se mu nabízely obchodní příležitosti; trvalo dlouho, než domů poslal nějaké peníze. Alfrédův dědeček dal Alfrédově matce peníze na založení malého obchodu s potravinami, ve kterém pracovala od rána do večera s malým ziskem.

Alfréd začal chodit do školy v sedmi letech – do školy pro chudé děti s názvem Jakubova farní apologetická škola. Žáci i učitelé ve škole byli tvrdí; na hřišti docházelo k častým rvačkám a většina žáků dostávala od svých učitelů každý den výprask za jakoukoli drobnou chybu ve školní práci.

Alfredovi se ve škole dařilo, na což byl jeho nepřítomný otec pyšný.

Rusko

Immanuelovi, Alfrédovu otci, se také dařilo, založil firmu na výrobu zbraní pro ruskou armádu. Nyní byl bohatý, vlastnil slévárnu a továrnu a na podzim roku 1842 poslal pro svou rodinu do Ruska. Alfrédovi bylo devět let, když odplul do ruského hlavního města Petrohradu. Trvalo mu pouhý rok, než se naučil plynně rusky.

Místo školy se Nobelovy děti učily u soukromých učitelů. Immanuel byl silným zastáncem protestantské pracovní etiky. Své děti učil, že si svou budoucí prosperitu mohou utvářet samy tvrdou prací a odhodláním. Doučoval je a nařizoval jim každodenní dlouhé hodiny práce.

Některým dětem by to připadalo tísnivé, ale Alfredovi se dařilo. Rád se učil a k jazykům, které plynně ovládal, přidal angličtinu, francouzštinu a němčinu. Jeho učitelé byli špičkoví – chemii, jeho oblíbený předmět, ho učili univerzitní profesoři.

Mezitím se Immanuelův obchod rychle rozvíjel a on vyráběl široký a stále rostoucí sortiment zbraní.

Cesta po Evropě a USA

Přibližně v 16 letech Alfred uvažoval o tom, že se stane spisovatelem.

Alfred Nobel asi v 16 letech.

Alfred Nobel asi v 16 letech.

Po zvládnutí angličtiny se stal velkým fanouškem Shakespearových her a začal psát poezii ovlivněný Percym Shelleym. Alfredův otec oceňoval význam dobré literatury, ale nechtěl, aby se jeho syn vydal touto cestou.

Nabídl Alfredovi možnost cestovat po Evropě a USA, pokud se vzdá svých literárních snah a soustředí se na práci v prosperujících rodinných průmyslových a zbrojních podnicích.

Alfred souhlasil. Na své cestě pobýval v místech obchodního zájmu – v laboratořích a továrnách – a delší dobu strávil v Paříži a New Yorku. Když se v roce 1852 jako devatenáctiletý vrátil do Ruska, pracoval v rodinném podniku: ten měl v té době již asi 1 000 zaměstnanců.

Zdravotní potíže, nitroglycerin a finanční problémy

V Rusku Alfred tvrdě pracoval, ale pravidelně trpěl zdravotními potížemi.

V době, kdy mu bylo 25 let, se rodinný podnik dostal do vážných potíží. Po porážce v krymské válce v roce 1856 přestala ruská vláda platit účty. Během krymské války se Immanuel neúspěšně pokoušel vyvinout zbraně na bázi nové výbušniny, mnohem silnější než střelný prach, zvané nitroglycerin, ale ukázalo se, že tuto látku je obtížné spolehlivě odpálit.

Alfred se o nitroglycerinu v Paříži hodně naučil od Ascania Sobrera, chemika, který ho poprvé vyrobil, a o několik let později se k experimentům s ním vrátil.

Nobelovi se nepodařilo vygenerovat dostatek jiné práce, která by nahradila ztracené zakázky od ruské vlády. Většinu svých podniků zlikvidovali a to, co zůstalo, svěřili do péče jednoho z Alfredových starších bratrů, Ludviga, který se stal velmi úspěšným.

Alfredovi rodiče se vrátili do Švédska s malou částkou peněz. Alfred a jeho bratr Robert zůstali v Rusku a sdíleli byt v Petrohradě. Alfred si v kuchyni zřídil laboratoř a začal pracovat na vynálezech.

V roce 1862, kdy mu bylo 29 let, objevil, že určité směsi nitroglycerinu smíchané se střelným prachem umožňují spolehlivou detonaci. S rozsáhlými testy mu pomáhali jeho starší bratři Robert a Ludvig, kteří prováděli velké exploze na zamrzlém kanálu u Petrohradu.

Úspěchy Alfreda Nobela

Nobel měl mimořádně inovativní mysl, z níž tryskaly nové nápady.

Alfred Nobel„Když za rok přijdu s 300 nápady a jen jeden z nich je užitečný, jsem spokojený.“

Alfred Nobel

Jeho genialitu podporovalo ocelové odhodlání uspět a obrovská schopnost tvrdě pracovat. Ty byly poháněny hořkými vzpomínkami na chudobu, kterou jeho rodina zažívala, když byl ještě malý chlapec.

Nitroglycerin

Na začátku roku 1863 se Nobel vrátil z Ruska do rodného Stockholmu. Velmi brzy začal experimentovat v laboratoři na malém průmyslovém pozemku, který jeho otec zabral v Heleneborgu za městem. Ačkoli nikdy nebyl fyzicky silný, pracoval 18 hodin denně a osobně provedl stovky pokusů.

Poté, co se naučil detonovat nitroglycerin pomocí malého množství střelného prachu, začal Nobel koncem roku 1863 vyrábět nitroglycerin, jehož významná výroba začala v létě 1864.

V září 1864 však došlo ke katastrofě. V laboratoři umístěné v kůlně v Heleneborgu pracoval Nobelův mladší bratr Emil spolu se studentem na plnění objednávky nitroglycerinu od železniční společnosti, která razila tunel ve skále. Nehoda v kůlně způsobila obrovský výbuch, který dvojici na místě zabil. Zahynul také uklízeč, mladý chlapec a tesař, který naneštěstí procházel kolem staveniště.

Přestože byl Nobel smrtí rozrušen, pokračoval ve výrobě nitroglycerinu. Poptávka po výbušnině byla tak silná, že počátkem 70. let 19. století otevřel Nobel výrobní závody – z nichž některé měly při nehodách vybuchnout – po celé Evropě a v USA.

Po úspěchu nitroglycerinu se Nobel několik let potýkal se zahraničními patentovými úřady, jejichž pravidla ztěžovala cizinci prokázání nároku na patent. Strávil také drahocenný čas a energii bojem s řadou podvodníků a šíbrů, kteří se snažili na jeho vynálezu vydělat.

Rozbuška

V roce 1864 si Nobel nechal patentovat rozbušku. Prováděl mnoho pokusů a hledal nejlepší způsob detonace výbušnin; v trhací čepici jej vynalezl.

Trhací čepice je malé množství výbušniny, které po odpálení protlačí tlakovou vlnu hlavní náloží a způsobí okamžitou detonaci celé výbušniny.

Varianty Nobelovy trhací čepice jsou stále preferovaným způsobem detonace výbušnin. Ve skutečnosti se jeho vynález trhací čepice používal více než 50 let bez úprav.

Dynamit

V listopadu 1863 Nobel smíchal nitroglycerin s porézními látkami, jako je uhlí, a vyrobil velmi silnou a stabilní výbušninu, kterou bylo možné spolehlivě odpálit.

V lednu 1864 požádal o švédský patent na tuto směs. Poté však nic neudělal. Byl příliš zaneprázdněn výrobou a prodejem nitroglycerinu a vedením patentových sporů.

Když viděl, že dochází k dalším a dalším nehodám s nitroglycerinem, vrátil se Nobel ke svým pokusům s nitroglycerinem a porézními látkami. Tyto pokusy vyústily v jeho vytvoření dynamitu. Jeho švédský patent ze září 1866 zní:

Alfred Nobel„Moje nová výbušnina, zvaná dynamit, je prostě nitroglycerin v kombinaci s velmi porézním křemičitanem… je to červenožlutá, měkká a plastická hmota, která se lisuje do nábojnic určité tloušťky a pak se uzavírá do papírových obalů.“

Alfred Nobel
1866

Nobel chose the word dynamite from the Greek word dynamis, which means power. He believed it would be used mainly for peaceful purposes, because:

Alfred Nobel„My dynamite will sooner lead to peace than a thousand world conventions. As soon as men find that in one instant whole armies can be utterly destroyed, they surely will abide by golden peace.“

Alfred Nobel
c. 1868

Dynamite was safer to handle than nitroglycerin, but not as powerful an explosive.

Gelignite

In 1866, Nobel tried to produce an explosive gel for the first time. He was finally successful in 1875, inventing gelignite, made of gelatinized glycerol and nitrocellulose. Gelignit vynalezl v Paříži, kde se v roce 1873 natrvalo usadil.

Gelignit byl lepší než dynamit v tom, že byl silnější, dal se používat pod vodou, takže byl mnohem univerzálnější, a netrpěl pocením, k němuž docházelo, když z dynamitu někdy vytékal nitroglycerin, což ho činilo nebezpečně nestabilním.

Gelignit byl velmi stabilní, velmi bezpečný při manipulaci a dal se snadno tvarovat do jakéhokoli tvaru. Pro společnost Nobel to byl další velký obchodní úspěch, ale úspěch se nedostavil ze dne na den. Gelignit byl dražší než dynamit, a přestože se jednalo o bezpečnější výrobek, jeho výrobní proces byl ve skutečnosti nebezpečnější než u dynamitu.

Balistit

Nobel vynalezl balistit, když žil v Paříži. V roce 1887 si jej nechal patentovat ve Velké Británii a v roce 1891 v USA jako bezdýmnou pohonnou hmotu, která se používala například ve střelách a dělostřeleckých granátech. Balistit se vyráběl z nitrocelulózy a nitroglycerinu.

Francouzská armáda neměla o výrobek zájem, ale Nobelovi se podařilo získat licenci pro italskou armádu. To proti němu ve Francii vyvolalo nepříjemnou mediální kampaň, kterou zorganizovala francouzská vláda. Francouzská policie provedla razii v jeho laboratoři a zabavila z ní materiály.

V roce 1891 Nobel navždy opustil Francii a přestěhoval se do Itálie.

Nobelovy ceny

Po celý svůj dospělý život žil Nobel s vnitřním konfliktem. Sám sebe vnímal jako poctivého, pracovitého vědce, vynálezce a podnikatele. Pamatoval na své chudé kořeny a mnoho svých peněz věnoval na pomoc chudým.

Přesto kvůli obrovskému množství peněz, které vydělal na zbrojení, věděl, že ho mnoho lidí považuje za darebáka. Ve skutečnosti se Alfred brzy po smrti svého bratra Ludviga v roce 1888 obrátil na novinové nekrology. Tam zjistil, že jeho vlastní nekrolog byl zveřejněn omylem. Stálo v něm: „Obchodník se smrtí je mrtev.“

Těžko to mohlo být uklidňující čtení!

Připomíná to obraz Skrblíka, kterého Duch vánoční budoucnosti přenesl, aby se přesvědčil, že na jeho pohřbu nikdo netruchlí.

Po nahlédnutí do jedné z možných budoucností se Nobel, stejně jako Skrblík, rozhodl použít své peníze k utváření lepšího světa.

Nobel odkázal 94 procent svého obrovského majetku na financování pěti výročních cen pro:

  • chemii
  • fyziku
  • lékařskou vědu nebo fyziologii
  • literaturu
  • osobu nebo společnost, která se nejvíce zaslouží o mezinárodní bratrství, o potlačení nebo snížení počtu stálých armád nebo o založení či podporu mírových kongresů

První Nobelovy ceny byly uděleny v roce 1901.

A samozřejmě nesmíme zapomínat, že Nobelovy výbušniny byly často použity k mírovým účelům, například k vytvoření vodních přehrad a dopravních spojení, bez nichž by naše společnost prosperovala mnohem méně, než prosperuje.

Dynamite

A stick of dynamite placed in a drillhole to
blast bedrock

Dynamite Panama

Rock blasted to clear a path for the
Panama Canal

Dynamite Rushmore

Dynamite was used in the creation of
Mount Rushmore’s sculptures

Dyanamite Dam

Dynamite plays a big part in clearing rock
for dam building

Some Personal Details and the End

By the early 1870s, Nobel was wealthy and spending most of his life on trains traveling around Europe to his factories and business meetings.

In 1873, age 40, he moved from Stockholm to Paris. Čas, který tam strávil v mládí, se mu líbil a Paříž byla blíže než Stockholm k většině jeho obchodních zájmů. Paříž byla také kulturně vyspělejším městem. Mohl si dovolit velký, prestižní dům v jedné z nejlepších čtvrtí města. Jazyk nebyl problém – mluvil plynně francouzsky. Nobelův pařížský dům se stal jakýmsi obchodním ústředím, kam si zval podnikatele a finančníky k diskusím.

Nobelův pařížský dům byl vybaven rozsáhlou soukromou knihovnou a vlastní stájí pro plnokrevné koně, na kterých rád jezdil. Přestože žil ve velkém stylu, pamatoval na své skromné začátky a často dával peníze chudým.

Jednou se zeptal jedné ze svých služebných, jaký dárek by si od něj přála ke své nadcházející svatbě. Chytrá mladá žena odpověděla: „Tolik, kolik vyděláte za jeden den, pane.“ Nobel obdivoval její chytrou odpověď a dal jí, o co si řekla. Jeho dar, oceněný v dnešních amerických dolarech, byl šestimístnou částkou.

Přes své bohatství byl Nobel plachý, uzavřený a osamělý muž, který měl potíže navazovat přátelství, zejména se ženami; domníval se, že ho ženy považují za nepřitažlivého.

Jako mladý muž v Petrohradě požádal o ruku mladou ženu jménem Alexandra, která ho odmítla.

V Paříži v roce 1876 zaměstnal rakouskou hraběnku Bertu Kinskou jako svou osobní asistentku. Rychle se do ní zamiloval. Zdá se, že i ona k němu chovala velkou náklonnost, ale byla již zasnoubená. Kvůli svatbě z Paříže odjela, ale po zbytek života udržovala s Nobelem kontakt prostřednictvím dopisů. Nobelovi imponovaly její vysoké ideály, včetně pacifismu: možná byla inspirací pro udělení Nobelovy ceny míru. Za svou činnost v mírovém hnutí byla hraběnka v roce 1905 oceněna Nobelovou cenou míru.

V roce 1876, pravděpodobně po ztroskotaném vztahu s hraběnkou, navázal 43letý Nobel vztah s 20letou rakouskou prodavačkou jménem Sophie Hessová. Byl v rozpacích z jejich věkového rozdílu a z toho, že nebyla příliš vzdělaná. Neměla také vůbec žádný zájem o zvýšení svého vzdělání a její vkus ve všech věcech mu připadal drzý. Žila v Rakousku a on za ní jezdil z Paříže. Svým známým v Paříži ji nepředstavil. V roce 1891 měla Sophie dítě s jiným mužem. Nobel jí dál posílal peníze, až se nakonec v roce 1894 provdala za otce svého dítěte.

Nobel navždy opustil Paříž v roce 1891 ve věku 57 let v důsledku honu na čarodějnice, který zažil kvůli prodeji balistitu do Itálie. Usadil se v malém pobřežním letovisku San Remo v Itálii.

V posledních letech života trpěl Nobel srdeční chorobou, kterou paradoxně léčil malými dávkami nitroglycerinu.

Alfred Nobel zemřel ve věku 63 let v San Remu 10. prosince 1896 po mrtvici.

Většina jeho jmění šla na financování Nobelových cen. Neschvaloval dědičné bohatství. Domníval se, že rodiče a bohatí příbuzní by měli odkázat peníze pouze na to, aby svým dětem zajistili prvotřídní vzdělání a základní životní potřeby; veškeré ostatní nashromážděné bohatství by mělo být nějakým prospěšným způsobem vráceno zpět do společnosti.

Ačkoli jednu dobu prohlašoval, že by se jeho tělo mělo pomocí kyseliny přeměnit na rostlinné hnojivo, nakonec byl zpopelněn. Jeho popel byl uložen na Severním hřbitově ve Stockholmu.

Inzerce

Autor této stránky: Doktor
Obrázky digitálně vylepšené a kolorované touto stránkou. © Všechna práva vyhrazena.

Cite this Page

Please use the following MLA compliant citation:

"Alfred Nobel." Famous Scientists. famousscientists.org. 9 Oct. 2016. Web. <www.famousscientists.org/alfred-nobel/>.

Published by FamousScientists.org

Further Reading
Kenne Fant, translated by Marianne Ruuth
Alfred Nobel: A Biography
Arcade Publishing, New York, 1993

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *